Katova ulička, spojující Staré Město se Špitálským předměstím, byla založena ve 14. století a tvořila důležitý obranný prvek města Kadaň. V době obležení sloužila jako rychlá jako rychlá spojnice městského centra s hradebním parkánem, v noci pak jako jediný vstup do vnitřního města, neboť městské brány bývaly uzavřené.

Katova ulička, s šířkou pouhých 66,1 cm v nejužším místě, se může pochlubit titulem nejužší ulice v České republice.

Tato ulička byla hlavní trasou pro kata s rasem, provozovatele řemesel vzbuzujících u počestných měšťanů spíše odpor. Zároveň fungovala jako odpadní stoka přebytečné vody ze tří kašen na hlavním náměstí, kterou odváděla do Bystřického potoka. Do městských lázní na levém břehu Bystřice, založených roku 1465 s podporou českého krále Jiřího z Poděbrad, procházel Katovou uličkou i městský lazebník.

Protější budova, známá jako Katův dům s číslem popisným 190, je historickým skvostem z 15. století a součástí městského opevnění. V průběhu let prošel různými fázemi, od obydlí městského služebníka až po obchod s čajem a kořením, který je dnes v provozu.

Ignác, poslední kadaňský kat, měl hluboký vztah k tomuto domu a oblasti kolem něj. Nebyl jen vykonavatelem trestů smrti, ale byl také respektovaným léčitelem, který pomáhal obyvatelům Kadaně. Jeho vztah k dětem a místním obyvatelům byl tak silný, že po jeho smrti byl pohřben s velkými poctami.

Podle místních pověstí, kdo prochází Katovou uličkou v noci, může slyšet pláč a kvílení. Věří se, že to je duch jeptišky, která byla zaživa zazděna za své rouhání, a Ignác, dobrý duch kata, který se stále stará o bezpečnost města.

Hrdelní právo v Kadani